Kultura v Černé Hoře

V architektuře, národních zvycích, špercích a dalších uměleckých činnostech se odráží bohaté dědictví rozmanitých kultur a národů, které se po staletí v oblasti Černé Hory střetávaly.

K nejdochovanějšímu kulturnímu dědictví Černé Hory patří stavební památky z téměř všech historických epoch jako jsou např. kláštery, kostely, mešity, mauzolea a archeologická naleziště. K tomu patří v každém případě také tradiční svátky jako jsou nejkrásnější národní zvyky a lidové tance jako např. „Oro“ nebo karnevaly a divadelní představení pod otevřeným nebem. Bohaté literární a umělecké sbírky jsou uchovávány v muzejích, knihovnách a galeriích.

Důležitou součástí kulturní tradice je také epická poezie, která vypráví celou historii černohorského boje za svobodu a nezávislost. Byla tradičně ústně předávána publiku guslarem (houslistou a vypravěčem zároveň), který vyprávění příběhů doprovázel hrou na svůj hudební nástroj.

Nejznámější epos tradiční ústně předávané lidové epické poezie se jmenuje „Gorski vijenac“ (Horský věnec), jehož autorem je Petar II Petrovič Njegoš.

První kniha - Oktoih - první hlas byla vytištěna v roce 1494 v tiskárně Djurdje Crnojevič.

Jako největší básník Černé Hory je stále znovu označován kníže Petar II. Petrovič-Njegoš, který je dodnes uctíván v mauzoleu na posvátné hoře Lovčen ve stejnojmenném národním parku.